Tři chloupky

Nikdy bych nevěřila, o čem všem dokážou kolegyně breptat. A přestože se těch hromadných debat zúčastňuji málokdy, neb na ně nemám moc čas či je pokládám za jeho ztrátu,občas ke mně přeci jen některá v tamtamech dorazí přes chodbu.

A chytne se. Protože prostě stojí za to. v tomto případě mě vyláká na pouť mimo mou kancelář a už jsem v tom s nimi. Tedy v rozvášněné a obvykle hodně hlasité debatě. Hlas tlumíme jen v případě nečekaného telefonátu, návštěvy, či sdělení pikantností. Taky, když se pomlouvá, ale to je jiný příběh.

Tuhle se děvčata bavila o lidském těle a jeho porostu. Začalo to vlasy. Přeci jen, hlava je na nás asi nejviditelnější částí. A to co máme na ní, na rozdíl od toho, co máme v ní, málokdy schováváme. Nejsme přeci jen v islámských zemích, kde je schovávání vlasů hlavně u žen podmíněno náboženstvím.  Takže fakt, že se přes vlasy, ondulace, barvení, stříhání, melíry, účesy, prodlužování, problémy rovných a kudrnatých vlasů a já ani nevím, co všechno ještě… dostaneme až příčeskům a pleším, mě vlastně ani nepřekvapil. Diskuze ovšem nabrala dalších obrátek a pokračovala velkým tématem. Troufám si říct, že největším. A to chlupy. Co si budeme povídat, zaberou větší část naší kůže a málokde na těle najdeme místo, kde je nemáme. Muži to s nimi nad námi ženami (až na výjimečné případy genetických poruch) vyhrávají na celé čáře. Navíc mají jako bonus ještě vousy.  

Dnešní módní trend, a to i přes veškeré především zdravotní východy onoho pro tělo tolik ochranného porostu, nám nařizuje se těchto nepohodlných vetřelců na naší kůži zbavit. Hlavně na tolik profitovaných místech, která zde nejspíš nemusím jmenovat.  A tak se jich zbavujeme. Rychle. Striktně. Účinně. Řekla bych do posledního chloupku. V tomto úseku debaty jsem se kromě extrémních míst, kde všude chlupy rostou (hlavně tedy partnerům mých kolegyň) dozvěděla i zajímavou příhodu otce jedné z kolegyň. Ten si spletl její depilátor se svým zastřihávačem na vousy. Kromě nevídaného ryku a bolesti pak ještě pár týdnů musel kolegům a známým vysvětlovat svůj poněkud netradiční sestřih. A hlavně proč na něm tak dlouho, více méně nedobrovolně, trvá. Ono tam ty vousy prostě chvíli nechtěly a nechtěly růst.

Zlatým hřebem diskuze byl ovšem příspěvek o pár let starší kolegyně. Útlá brunetka, která obyčejně do přílišných intimností nezabředává najednou, prohlásila: „Holky, já jsem si na ní nedávno našla tři šedivé chlupy!“ Vyprskly jsme smíchy a okamžitě starostlivě dodaly: „Co s tím budeš dělat?“ Následovala řada babských rad a vtipných komentářů…. Jako třeba: „Udělej hezký večer chlapovi. Zabal mu hezky pinzetku a ať si škubne!“ či „To by chtělo šikovného kadeřníka a barvu? Mám ti někoho doporučit?“ Anebo: „Škoda, že ti nezačala plešatět. To bys měla do konce života vystaráno.“

No a v závěru jsme dokonce probraly i asi od třiceti let svého věku zcela šedivého kolegu. Samozřejmě šedivého vlasy. Asi vám nemusím psát o tom, co nás zajímalo. Naštěstí anebo naneštěstí má dotyčný dovolenou. I když věřím, že naše otázky by ho do rozpaků neuvedly (mezi námi ženskými v tom tady umí chodit)…. Ale i tak doufám, že než se vrátí, na celou diskuzi se zcela jistě zapomene.

A můj blog tenhle článek? Ten ať si žije svým vlastním životem.