Adventní
Protože přítel chrápe, tak zkrátka na střídačku spíte vedle v pokoji. A spíte. Jste vděčná. A vlastně spokojená…
… a k tomu dnes ještě ten výlet za vánoční Prahou.
Nalodíte se krátce před osmou ráno. V byznys class nejmenované přepravní vlakové společnosti se jako žena cítíte poněkud nepatřičně. Čistě mužský interiér podtržen zásobou výhradně čistě mužského tisku – Auto Moto Revue, Byznysmen a další obálky časopisů, z nichž na vás mrkají přední blinkry či svůdně pohlíží biceps/triceps a ze zpoceného těla přímo čpí testosteron. Naštěstí mám co číst. Vždycky si na cesty balím nějakou útlou knížku. Dnes mám soubor vánočních povídek od českých autorů. Nakonec jej ale otevřu jen na chvíli. Jsou to smutné příběhy osamělých lidí. Nechci je číst. Do poklidného rytmu kolejí zasahuje akorát stevardka, hned zkraje zásobí vodou a džusem a pak hodně dlouho nezásobí vůbec. Slintáme s přítelem po kávě. Dostaneme ji zhruba za hodinu. To už ale do kupé přistoupí slečna s obrovským kufrem a stativem. Přítel jí s tím pomáhá nahoru. Je tím naprosto konsternována. Prý si lidé dnes nepomáhají. Tak trochu jí nevěřím. Nebo spíš věřit nechci.
Vyklube se z ní velmi otevřená fotografka fotící převážně portréty žen. Má podobnou mě vlastní povahu. Náhody neexistují. Mužský element je v tu ránu s grácií vykompenzován. Povídáme si celou cestu. Nejdříve vespolek, pak už skoro výhradně my dvě. Občas nás vyruší dvě dámy vystřídajivší se na čtvrtém sedadle. Ani jedna z nich moc nemluví. První má černé triko s výrazným motivem růžových růží. Je silnější postavy a ten model na ní vypadá legračně. Druhá ze slečen má v uších sluchátka. S kufrem odmítne pomoci a než vystoupí, prohodí s námi jen dvě věty na téma chrápání. Chrápala totiž její babička. Považuje za důležité to sdělit i nám.
Fotografka se jmenuje Kateřina. Mluví o blocích, minulých životech a focení. Mluví a ptá se. Moc se mne nikdo neptá, tak jsem lehce vyvedená z konceptu. Odpovídám upřímně. Ne obšírně, ne stroze. Tak akorát. Když vystoupí, v kapse mám její vizitku.
***
Praha je kakofonie. Chaos. Konzum. Kýč. Knedlíky se svíčkovou, obojí ohřívané v mikrovlnce, za „stosedumdesátvosum“ (no nekup to). Svatovítská katedrála v odpoledním slunci. Střídající se Hradní stráž. Flašinetář, který by rozhodně zasloužil vypilovat zpěv. Boris, přítelův brácha a káva v kavárně. Pařížská s rudými sametovými mašlemi na stromech. Chleba se sádlem a svařák. Koledy. Moře a moře různě žebrajících bezdomovců. Ztracené děti. Zapadlý krámek s přívěsky z mědi na Václavském náměstí.
V záři všech těch světel, až na výjimky, černé davy, černé tváře, tlukot, volání, prosba…
Mám toho plné uši. Únavy. Snahy se vyrovnat. Vánoc, které tu tak halasně děláme neVánoci. A cestou zpět jako by bylo málo. Už obyčejně kupé. Stevardi poletují se a tam, za nimi jen růžové stopy po jejich oblečení. Několikrát se zmíní, že mají podstav. K nám si přisedá hlučná čtveřice. Dámy jsou ve viditelném vzhledovém kontrastu. Jedna obyčejná ve starém triku, riflích, nenamalovaná a s chlapeckým účesem. Druhá v rudé haleně a s rudým srdcem na krku o sebe zjevně dbá dosti. Havraní vlasy plné smutku. Pochopím později.
Pánové působí stejně. Tedy dokud nepromluví. Ten od červené dámy je potížista. Dožaduje se pivní láhve s takovou naléhavostí, že málem máte dojem, že bez ní umře. Pronásleduje stevardy a zjevně jim nabourává jejich pracovní postupy. Krátce po výpravném hvizdu už jedna ze stevardek na něj křičí… jestli si nespletl vlak z restaurací a že jestli by raději nechtěl příště cestovat ve vlaku nejmenovaného státního podniku. Nechtěl. Jemu se ta obsluha vlastně líbí. Akorát ji nepochopil. Více méně celou cestu, všechny tři své „kousky“. Ten třetí už mu musel zakoupit jeho kolega. Stevardi to měli zakázáno. Konflikt, promísený vzájemnými dialogy, se tak nějak stupňuje a zahušťuje, nakonec vyvrcholí výměnou názorů mezi manželi. Červené paní je mi líto. Ale víc toho brunátného pána. Je tak jednoduchý, až se mi chce ho obejmout.
Druhý pán nejspíš podniká. Má kulatou postavu a přátelské oči. Je upovídaný. Jeho neupravená žena mlčí, i když se na ni občas obrátí s přitakáním svého tvrzení. Jsou spolu dvacet let. Všechno obroušené. Krásný přátelský vztah. V některých momentech je ten pán ke své ženě opravdu galantní a ona to už ani s rozpaky neumí přijmout. Dojímá mě to, přestože to jsou bezvýznamné drobnůstky. Do téhle atmosféry jakoby vnášely cosi nadpozemského. Výkřiků druhého pána už máme dost. Je mi trapně, když červená paní prohlásí, že je jí trapně. Jako kdyby to byla její ostuda. Dotknu se jí a ujistím ji, že není. Že manžel je přeci dospělý muž a že se tím nemá trápit. Jsme lidé. Přijde mi v tu chvíli velmi důležité, aby to věděla. Na moment se mi podívá do očí. Nemusí říkat nic. Zjevně to není poprvé, kdy se tak cítila. Zjevně ani naposled.
Když všichni vystoupí, je ticho. Tma venku jakoby obstoupila celou tu vánoční směsici zvuků, tvarů, vůní a rytmů. Ještě kousek a jsme doma.
Hřeji si ruce nad svíčkou a jsem vděčná. Za to, co mám a za to, kým jsem. Sobě, rodičům, příteli… a nejvíc Pánu Bohu. Advent, neAdvent.
Zuzana Bláhová
Běžky zadarmo
... aneb až budete mít tendenci něco někdy třeba sebrat od popelnic, hodně dobře si rozmyslete, zda vám to pak za to stojí
Zuzana Bláhová
Vaše lejno - naše starost
Koho aspoň trochu zajímá název článku, ať čte směle dál. Garantuji, že se to dozví... i když ne na plnou pusu. To zdejší pravidla pro publikaci nedovolují. Takže jsem opravdu musela volit mírnější výraz k označení exkrementu.
Zuzana Bláhová
Tatry neznaj bratry (ani sestry)
Dovolená. Pro některé slovo až magického významu. Pro mne, přesun z místa na místo, kde to bude trochu jinak než doma, ale v podstatě si příliš neodpočinu.
Zuzana Bláhová
Něco málo o (ne)snění
Někde jsem četla, že když se vám zdá o exkrementech, máte vyhráno. Zbohatnete, zdědíte jmění po strýčkovi z Ameriky, vyhrajete ve sportce, váš ex vám nechá dům i se zahradou a na rozloučenou vám koupí Porshe atd., atd.
Zuzana Bláhová
I muži mají své dny
Pokud jste se nechali zlákat notoricky známým reklamním sloganem, jsem ráda. Jak jsem jeho výklad pojala já, to si počtěte v mém po dlouhé odmlce dalším článku.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Kvůli nehodě kamionu je uzavřena D35 u Olomouce ve směru na Mohelnici
Kvůli nehodě kamionu byla dnes časně ráno uzavřena dálnice D35 u Olomouce-Nemilan ve směru na...
Vláda se bude zabývat budoucnosti zóny Plzeň-Líně. Letecká záchranka zůstává
Ministři se po stažení plánu na budování továrny na výrobu baterií do aut v loňském roce znovu...
Máš jiný názor? Tak tohle je výsledek. Kaliňák o zákulisí atentátu na Fica
Premium Je jedním z nejbližších lidí premiéra Roberta Fica ve straně Smer-SD. Byl ve všech Ficových vládách...
Se samopalníky šli svrhnout komunisty. Proč největší Prokešův puč nevyšel
Premium Před 75 lety, v polovině května 1949, se měl odehrát vůbec nejvážnější ozbrojený pokus o svržení...
Pronájem 1+1, OV-Zábřeh, ul. Výškovická (rekonstruovaný, zařízený)
Výškovická, Ostrava - Zábřeh
9 000 Kč/měsíc