Dobří lidé nevymřeli
... a pak se jít trochu provětrat. Nic neobvyklého a mimořádného.
Až na nález mobilního telefonu Samsung, bílé mini provedení, přesný typ nevím. U mě a dcery to nevzbudilo žádné mimořádné emoce. Ale naprosto to dostalo mého přítele. Jeho dobrodružná povaha začala okamžitě v hlavě rozvíjet stovky příběhů a variant, jak telefon vrátit jeho majiteli. Neznalý androidu si ovšem v lecčems počínal zcela zmateně a komicky. Přístroj byl bohužel zaheslovaný, takže se z displeje dal zjistit pouze stav baterie, operátor a informace o nastavení budíku, jak naznačovala důvěrně známá ikonka maličkého ciferníku v rohu. Přítele se zmocnila panika, když odhalil pouze 8% nabití – okamžitě se chtěl vrátit k zaparkovanému autu a napojit telefon na nabíječku, aby definitivně neumřel. Obě jsme ho uklidňovaly, že to tu půlhodinku procházky vydrží. V dalším empatickém rozpoložení chtěl telefon okamžitě odnést do obchodního centra, nedaleko něhož jsme jej našli (konstatoval, že přece tam nějaké informace či ztráty a nálezy jsou), nicméně jsme mu to obě vymluvily. Podle naší teorie by jej tam totiž nikdo nehledal, stejně tak v krámu operátora, který ho napadl následně. A takových „myšek“ s vrtivými ocásky bylo více… ale nakonec můj aktivista přijal fakt, že nejlepší bude mašinku nabít a opravdu počkat, až někdo zavolá.
Čekali jsme do večera. Nic. Mašinku jsme nafotili a dali do místní skupiny na FB. Až na pár Andersenů s velmi odvážnými teoriemi o ztrátě či odcizení, nad kterými jsme nechápavě kroutili hlavami, se neozval nikdo. Aktivista byl čím dál tím nervóznější. Jeho touha najít zoufalého majitele (soudě podle sebe, pokud by ztratil mobil) nabírala pomalu gigantických rozměrů. Napadlo ho vyjmout z přístroje paměťovou kartu. A našel! Několik fotografií asi 10letého kluka, několik videí asi 10letého kluka, fotky zřejmě maminky v turbanu, tatínka a babičky – vše datováno někdy v prosinci. Jakoby telefon nikdo už téměř měsíc nepoužil. Videa byla z hokejové šatny. Skvělé. Další indicie je na světě! Pátrání se mohlo rozběhnout novým směrem. Obchodnímu centru přilehlá sportovní hala a v ní sídlící místní hokejový klub byl jasnou trefou do černého. Našly se stránky, našel se FB, napsal se příspěvek, přiložila fotka… A našel se i někdo, kdo zná maminku hocha.
A tak se telefon nakonec předal. Maminka volala na druhý den s tím, že klučina ani nezjistil, že ho vůbec ztratil a ona volá okamžitě, jak ji kontaktovala jiná maminka hocha navštěvujícího stejný hokejový oddíl. Děkovala a obdařila nás krátkou historkou o tom, že syn ten mobil má fakt jen tak, že ho má. A že, když ho má, většinou ani o tom neví anebo dělá, že neví. Oba jsme na sebe koukli a vybavili si naše už veliké děti. Ty se bez mobilu ani nehnou a máme často pocit, že právě on je jejich jediným přítelem, důvěrníkem, kamarádem, rodičem, učitelem a nevím čím ještě.
Později navečer volal kluk. Trochu naučeně v dlouhých větách s ještě delšími pomlkami třesoucím se hlasem poděkoval mému příteli také. Byl vážně roztomilý.
Den na to psal na FB i jeho otec. Rodiče byli zjevně rozvedení a on našel původní zprávu na stránkách hokejového klubu až nyní. Přítel mu oznámil, že telefon už je doma. Obratem napsal jen: „Dobří lidé ještě nevymřeli.“
Když jsme se pak s přítelem bavili, oba jsme se shodli na tom, že to funguje. A že nejlepší byla reakce a poděkování od toho kluka. Jednoznačně. A také zjištění, že ztráta pouhé věci = ztrátě pouhé věci a že někdy, než ji zjistíme, vlastně se nám ona věc tak nějak sama vrátí. Protože dobří lidé ještě přeci nevymřeli.
Zuzana Bláhová
Běžky zadarmo
... aneb až budete mít tendenci něco někdy třeba sebrat od popelnic, hodně dobře si rozmyslete, zda vám to pak za to stojí
Zuzana Bláhová
Vaše lejno - naše starost
Koho aspoň trochu zajímá název článku, ať čte směle dál. Garantuji, že se to dozví... i když ne na plnou pusu. To zdejší pravidla pro publikaci nedovolují. Takže jsem opravdu musela volit mírnější výraz k označení exkrementu.
Zuzana Bláhová
Tatry neznaj bratry (ani sestry)
Dovolená. Pro některé slovo až magického významu. Pro mne, přesun z místa na místo, kde to bude trochu jinak než doma, ale v podstatě si příliš neodpočinu.
Zuzana Bláhová
Něco málo o (ne)snění
Někde jsem četla, že když se vám zdá o exkrementech, máte vyhráno. Zbohatnete, zdědíte jmění po strýčkovi z Ameriky, vyhrajete ve sportce, váš ex vám nechá dům i se zahradou a na rozloučenou vám koupí Porshe atd., atd.
Zuzana Bláhová
I muži mají své dny
Pokud jste se nechali zlákat notoricky známým reklamním sloganem, jsem ráda. Jak jsem jeho výklad pojala já, to si počtěte v mém po dlouhé odmlce dalším článku.
Zuzana Bláhová
Evička
Je slunná neděle. Odpoledne. Lednové mrazy dovolují nevídané věci. Zamrzly velké i malé vodní plochy a pokrývá je tlustá bezpečná vrstva ledu doslova vyzývající k zimním radovánkám a hrátkám.
Zuzana Bláhová
Kdo si hraje, nezlobí...
Můj bratr žije ve Francii. Má na dospělého chlapa pár zvláštních a troufám si říci až dětinských zálib, které raději nezmíním. Nicméně jednu z nich bych přece jen zmínila ráda, ...
Zuzana Bláhová
Marco Polo
Tak tuto přezdívku dostal můj přítel od mého bratra krátce po příjezdu do francouzského města Toulon. Cestovali jsme zde na dovolenou. Cestovali jsme opravdu dlouho. A bloudili jsme. Také dlouho.
Zuzana Bláhová
Moční nůry
Nelekejte se! Nikoliv, Název článku není překlep nýbrž roztomilý přeřek 4letého klučiny. Další pikantnosti následují v článku. Směle do nich!
Zuzana Bláhová
Tři chloupky
Nikdy bych nevěřila, o čem všem dokážou kolegyně breptat. A přestože se těch hromadných debat zúčastňuji málokdy, neb na ně nemám moc čas či je pokládám za jeho ztrátu,občas ke mně přeci jen některá v tamtamech dorazí přes chodbu.
Zuzana Bláhová
Angelika
... aneb jeden příběh jako takové malé varování. I když si třeba říkáte, že vám se to stát nemůže. Doporučuji dočíst až do konce.
Zuzana Bláhová
Tančírna v Račím údolí
Poznámky z prázdninových a jiných cest... to by se asi dalo shrnout do perexu. Putujte se mnou, chcete-li. Jste srdečně zváni!
Zuzana Bláhová
O balkónech v přízemí
Dneska jsem fakt viděla kozy. Nesly se v bílém tílku a tyčily se hodně dopředu. Řekla bych, s mírnou nadsázkou, že rozrážely jarní vánek.
Zuzana Bláhová
Kovbojové ulic
Téměř každé město má svoje relikvie. Znamení, která o něm vypovídají příběh. Příběh ukrytý do znamení... Najdete je na hradech, zámcích, v kostelech, v muzeích, různých depozitářích, archivech a jinde. Ale najdete je i na ulici.
Zuzana Bláhová
Člověk už neví, coby jed!
Aneb tak trochu jiný článek o jedech, co jíme. A protože jsem to neuměla uchopit jinak, začnu malým ohlédnutím, jak jinak než do dávných dob dětství. Nikdy bych neřekla, že i štěstí souvisí s jídlem.
Zuzana Bláhová
O „blbých“ otázkách a ještě „blbějších“ odpovědích
Každému se v životě stane, že se na něco ptá či něco někomu vysvětluje. Každý je také zpravidla přesvědčen, že to dělá nejsrozumitelněji, jak umí.
Zuzana Bláhová
Baletky
Dubnový den v práci... Má kancelář, šedá a nehybná. V ní dva ztěžka dýchající komputery, dvě zářící obrazovky.
Zuzana Bláhová
Mydlinky a bublinky
Určitě to znáte. Když je dítě delší dobu podezřele v klidu, přestáváte být v klidu vy a zákonitě větříte, že se určitě něco děje. Já už mám děti velké, ale na pár příběhů vzpomínám s odstupem času docela ráda.
Zuzana Bláhová
Pane, zvedejte nožičky
Tenhle příběh není a nebyl můj, ani ze své podstaty být nemůže. Ale sepsala jsem jej z vyprávění, pozměnila jména a posílám dál. I když je vlastně o smutném tématu, je celkem veselý. S odstupem času to lze takto říci...
Zuzana Bláhová
Kterak jsem poprvé ochutnala krevety
Znáte je. Ty malé oranžové mořské potvůrky, které vypadají poněkud nekonzumovatelně, ale jsou navzdory svému vzhledu považovány za delikatesu? Já je určitě znám, musím říci, že po dnešní noci opravdu důvěrně.
předchozí | 1 2 3 | další |