I muži mají své dny
Co byste řekli, kdybyste dostali pozvání na velkou oslavu u příležitosti vysokého jubilea založení nejmenovaného spolku, sdružení, či jak to nejlépe nazvat? Podotýkám čistě mužského spolku, kde pozvání pro jejich ženy či rodiny je zcela výjimečnou záležitostí a celá akce se koná kdesi, někde – v Čechách teplých a jižních…, kde jste doposud nikdy nezavítali, ale nějak tušíte, že je tam prostě krásně?
No, ano, byli byste zřejmě docela potěšeni. Stejně tak, jak jsem byla potěšena i já. I když za poslední dobu docela ucestovaná a bojující s únavou, přesto potěšena. Pravda, mělo mě už na počátku varovat vědomí, že celá akce je organizována pouze muži. Včetně programu pro dámy a řešení věcí s tím spjatých. Některých dalších detailů kolem cesty (jako je například nemalého „vstupného“ na oslavu, kde jste pozváni – kdyby se vám to zdálo divné, nepozastavujte se… je to u tohoto spolku zvykem, platit vstupné na oslavy) jsem byla svým přítelem ušetřena a ani jsem se na ně neptala. Zvykla jsem si moc neptat. Jediné, co jsem řešila vzhledem k doručenému itineráři programu celé akce bylo mé odění při večerní slavnosti. A jak, kde a do čeho se prakticky přeobléci, když program započíná již v brzkých odpoledních hodinách a je spíše turistického charakteru a naše ubytování je vzdálené několik kilometrů autem, takže je nemožné se převléci tam. Je přece pochopitelné, že téměř v třicetistupňovém horku nechcete celé odpoledne po městě plném japonských, čínských a jiných turistů špacírovat v lodičkách a ve večerních šatech. Pravda, mohli byste v turistech z východu podpořit jejich už tak dost vyvinutý paparazziho syndrom, ale o to jaksi nestojíte. Nicméně, přestože jsem řešila, žádných bližších instrukcí jsem se vlastně nedopátrála. Můj přítel se vážně snažil, ale byl ujištěn, že zbytečně řeší.
Takže se neřešilo… I tak jsem krátce po poledni vyrazili, dojeli na místo určení a vrhli se do víru prezentace a registrace účasti. Měli jsme na to zhruba hodinu, než započal mužský program přímo na místě a než jsme se my ženy vydaly na již zmiňovanou turistickou vycházku. Jednalo se v obojím případě na program trvající zhruba dvě hodiny. My ženy jsme to s přehledem zvládly. Nutno podotknout, že jsme měly opravdu skvělého, vzdělaného, a navíc zábavného průvodce, který nám o útrobách nejmenovaného zámku, jímž jsme byly provázeny, řekl i netušené. Není divu. Jak nám sám sdělil, provází pouze VIP hosty, na ostatní má personál. Musím zmínit, že naše skupina budila v chodbách nemalou pozornost, neb čítala zhruba 85 žen různého věku, vzezření a charakteru. Obvykle jsou provázeny skupinky tak maximálně 20 lidí. Mezi námi bylo i pár cizinek. Ty bohužel mohly obdivovat jen silné herecké nadání průvodce, pokud na něj přes špalír nás všech vůbec dohlédly. Jinak se na ně jaksi nemyslelo. Tedy krom kolegyň, které dobrovolně překládaly, seč stačily. Průvodce měl naštěstí opravdu mužný hlas, takže my, jež jsme se držely u něj jsme měly to štěstí, že jsme i slyšely. Holky vzadu se zase mohly trochu více rozkoukat a meditovat. K nim se bohužel donesl už jen jemný tón se zbytky výkladu. Nějaké slovo možná zachytily. Těžko říct.
Procházka zámkem trvala přesně hodinu a tři čtvrtě. Byly jsme vyvedeny dlouhou chodbou do zahrad, milý průvodce se s námi rozloučil a vřele nám popřál hezkou zábavu. A tak ona zábava i započala… vskutku „hezky“. Počasí bylo hezké, prostředí bylo hezké, my jsme byly hezké… všechny, do jedné. Dokud jsme další dvě a půl hodiny neseděly před budovou, v níž ne a ne ukončit svůj program naši muži. Seděly jsem tam o vodě (kterou všímavě kdesi splašila jedna ze servírek) a asi 5 šálcích kávy pro ty šťastné, které si stihly je načepovat z termosky, která byla zjevně již téměř vyčerpána při registraci. Po chvilkovém dobývání jsme se dostaly i na toaletu. Venku bylo sotva pár míst k sezení, takže dam dramaticky ubývalo a ubývalo. Vydržely jen ty, které opravdu neměly kam jít. Buď přijely s muži na poslední chvíli autem anebo bydlely daleko. Ty otřelé a zkušenější asi tušily, a tak se vydaly do města, aby to čekání měly příjemnější.
Jak se blížil večer, do zahradního ticha se ozývalo kručení našich žaludků. Nicméně, pro nás zůstávající byl pokročilý čas výzvou k tomu, abychom se konečně hodily do gala. A převlékaly jsme se na toaletě. Prostorné toaletě se zrcadly. Klaplo to hladce, nýbrž minimálně v mém případě lodičky zůstaly v igelitovém pytlíku v šatně. Muži stále jednali, tudíž jsem odmítala trávit v nich coby jen minutu navíc. Totéž jsem si dovolila udělat i se silonkami. Zůstaly v kufru. Faux pas ne faux pas. V tu chvíli to mě osobně bylo jedno. Šaty jsem ale měla nové a krásné. Ostudu neudělám.
Nakonec i muži konečně vylezli. Bez omluvy a s oznámením, že večerní program jsou nuceni přesunout až na 21:00 hod. Trochu jsme si ponadávali a prostor se okamžitě, až na abstinenci dohánějící kuřáky, vylidnil. Nás čtyřčlenný tým po převléknutí mužů do cassual oděvu okamžitě dezertoval a zamířil do nedaleké pekárny. Sedíc na zábradlí před pekárnou u docela rušné silnice jsme pak vydatně krmili své vyhládlé žaludky, poskakujícího vrabčáka a všudypřítomné mravence a řešili shakespearskou otázku. Vrátit se, či se nevrátit? Já v těch docela společenských vyhlížejících šatech. Inu bizardní obrázek. Raut měl být ale velkolepý, a dokonce nás čekal ultra drahý ohňostroj. A úhrada nemalého „vstupného“ nás k návratu přímo zavazovala.
Udělali jsme nakonec dobře, když jsem se rozhodli z toho něco mít. Zakotvili jsme u stolu s Plzeňáky, popíjeli jsme šampaňské, které jsme si doslova vyžádali od obsluhy a bavili se až do zahájení rautu o neuvěřitelných organizačních schopnostech mužů a o jídle. My naštěstí jemně zasyceni, ale všichni tolik prozřetelní nebyli. Nakonec se s malým zpožděním otevřel i raut. Oficiálně pozvaní jsme na něj moc nebyli, spíš jsme se na něj všichni vrhli, jakmile byly dveře sálu personálem pootevřeny. Do hodiny nebylo co jíst. Nám u čtvrté lahve šampaňského, kterou jsme si do zásoby ukořistili, to už ani tak nevadilo. Ohňostroj nakonec také bouchal a nutno dodat, že zbývající hrstce dam se kdosi z organizátorů v pozdních hodinách i omluvil.
A tak se dá říct, že to bylo v mnoha směrech velkolepé. My dámy doufáme, že i velkolepé ponaučení, jak s námi příště nezacházet. Tedy pokud alespoň o naši přítomnost na čemkoliv dalším podobného charakteru, milí pánové, stojíte. A možná malou radu pro příště – co tak se poohlédnou po nějaké šikovné organizátorce v sukních?
Zuzana Bláhová
Běžky zadarmo
... aneb až budete mít tendenci něco někdy třeba sebrat od popelnic, hodně dobře si rozmyslete, zda vám to pak za to stojí
Zuzana Bláhová
Vaše lejno - naše starost
Koho aspoň trochu zajímá název článku, ať čte směle dál. Garantuji, že se to dozví... i když ne na plnou pusu. To zdejší pravidla pro publikaci nedovolují. Takže jsem opravdu musela volit mírnější výraz k označení exkrementu.
Zuzana Bláhová
Tatry neznaj bratry (ani sestry)
Dovolená. Pro některé slovo až magického významu. Pro mne, přesun z místa na místo, kde to bude trochu jinak než doma, ale v podstatě si příliš neodpočinu.
Zuzana Bláhová
Něco málo o (ne)snění
Někde jsem četla, že když se vám zdá o exkrementech, máte vyhráno. Zbohatnete, zdědíte jmění po strýčkovi z Ameriky, vyhrajete ve sportce, váš ex vám nechá dům i se zahradou a na rozloučenou vám koupí Porshe atd., atd.
Zuzana Bláhová
Evička
Je slunná neděle. Odpoledne. Lednové mrazy dovolují nevídané věci. Zamrzly velké i malé vodní plochy a pokrývá je tlustá bezpečná vrstva ledu doslova vyzývající k zimním radovánkám a hrátkám.
Zuzana Bláhová
Kdo si hraje, nezlobí...
Můj bratr žije ve Francii. Má na dospělého chlapa pár zvláštních a troufám si říci až dětinských zálib, které raději nezmíním. Nicméně jednu z nich bych přece jen zmínila ráda, ...
Zuzana Bláhová
Marco Polo
Tak tuto přezdívku dostal můj přítel od mého bratra krátce po příjezdu do francouzského města Toulon. Cestovali jsme zde na dovolenou. Cestovali jsme opravdu dlouho. A bloudili jsme. Také dlouho.
Zuzana Bláhová
Moční nůry
Nelekejte se! Nikoliv, Název článku není překlep nýbrž roztomilý přeřek 4letého klučiny. Další pikantnosti následují v článku. Směle do nich!
Zuzana Bláhová
Tři chloupky
Nikdy bych nevěřila, o čem všem dokážou kolegyně breptat. A přestože se těch hromadných debat zúčastňuji málokdy, neb na ně nemám moc čas či je pokládám za jeho ztrátu,občas ke mně přeci jen některá v tamtamech dorazí přes chodbu.
Zuzana Bláhová
Angelika
... aneb jeden příběh jako takové malé varování. I když si třeba říkáte, že vám se to stát nemůže. Doporučuji dočíst až do konce.
Zuzana Bláhová
Tančírna v Račím údolí
Poznámky z prázdninových a jiných cest... to by se asi dalo shrnout do perexu. Putujte se mnou, chcete-li. Jste srdečně zváni!
Zuzana Bláhová
O balkónech v přízemí
Dneska jsem fakt viděla kozy. Nesly se v bílém tílku a tyčily se hodně dopředu. Řekla bych, s mírnou nadsázkou, že rozrážely jarní vánek.
Zuzana Bláhová
Kovbojové ulic
Téměř každé město má svoje relikvie. Znamení, která o něm vypovídají příběh. Příběh ukrytý do znamení... Najdete je na hradech, zámcích, v kostelech, v muzeích, různých depozitářích, archivech a jinde. Ale najdete je i na ulici.
Zuzana Bláhová
Člověk už neví, coby jed!
Aneb tak trochu jiný článek o jedech, co jíme. A protože jsem to neuměla uchopit jinak, začnu malým ohlédnutím, jak jinak než do dávných dob dětství. Nikdy bych neřekla, že i štěstí souvisí s jídlem.
Zuzana Bláhová
O „blbých“ otázkách a ještě „blbějších“ odpovědích
Každému se v životě stane, že se na něco ptá či něco někomu vysvětluje. Každý je také zpravidla přesvědčen, že to dělá nejsrozumitelněji, jak umí.
Zuzana Bláhová
Baletky
Dubnový den v práci... Má kancelář, šedá a nehybná. V ní dva ztěžka dýchající komputery, dvě zářící obrazovky.
Zuzana Bláhová
Mydlinky a bublinky
Určitě to znáte. Když je dítě delší dobu podezřele v klidu, přestáváte být v klidu vy a zákonitě větříte, že se určitě něco děje. Já už mám děti velké, ale na pár příběhů vzpomínám s odstupem času docela ráda.
Zuzana Bláhová
Pane, zvedejte nožičky
Tenhle příběh není a nebyl můj, ani ze své podstaty být nemůže. Ale sepsala jsem jej z vyprávění, pozměnila jména a posílám dál. I když je vlastně o smutném tématu, je celkem veselý. S odstupem času to lze takto říci...
Zuzana Bláhová
Kterak jsem poprvé ochutnala krevety
Znáte je. Ty malé oranžové mořské potvůrky, které vypadají poněkud nekonzumovatelně, ale jsou navzdory svému vzhledu považovány za delikatesu? Já je určitě znám, musím říci, že po dnešní noci opravdu důvěrně.
Zuzana Bláhová
Nářky jedné sekretářky
Sekretářkou se nerodíte. Sekretářkou se prostě stanete časem. Stále mám dilema, zda je to na základě toho, že něco opravdu umíte anebo se podstata tohoto zaměstnání pozná podle způsobu, jakým tlačíte příslušná tlačítka ...
předchozí | 1 2 3 | další |