O balkónech v přízemí
Při letmým pohledem zaznamenaný dopravní kolaps na ulici mi hlavou mi okamžitě proběhlo, že to musím použít do článku na blog. A hned jsem se toho také jala.
Každému se asi při pojmu „veliké kozy“ vybaví silueta dekoltu Haliny Pawlovské či sexy dračice Jitky Čvančarové. Ale tohle bylo malinko jiné, řekněme méně Slovanské a více západní, spíš ve stylu Pamely Anderson z Pobřežní hlídky. Až jsem začala pátrat po tom, zda někde nevyběhne David Hasselhoff ala Mitch Buchannon v oranžových kraťasech, s oranžovým plovákem a buchtičkami na břiše. Majitelka, neboli ženská, co JE takto pyšně nosila, byla opravdu přinejmenším výstřední. Používám pro tyto typy otřelé označení Barbie. Z profilu vypadla, že jí to snad převáží.
Moje maminka by to shrnula v mžiku a asi by ji nazvala jinak, ale dnešní doba už není tolik prudérní a takto vyhlížející a odívající se dívky nesoudí až tak přísně. Já jsem přísná jen trochu. A přiznám se, že občas mi využívání tzv. ženských zbraní připadá mj. tak trochu trapné a ponižující. Ovšem to je jen o úhlu pohledu. Beru to tak, že když se tahle Barbie cítí takhle oblečená přirozeně, proč jí to upírat. Ostatně je to ten typ, který z 99 % vyhraje konkurz na sekretářku šéfa, i když nic neumí, pokud jej tedy už nevyhrála.
Seděly jsme s kolegyněmi na obědě u stolu čtyři. Tři z nás ji měly v zorném poli a dívaly se jí naprosto jinam než do očí či na tvář. Já o její přednosti pohledem jen lízla při usazování se, neb jsem seděla zády. Stačil mi ale naprosto ten zážitek při vstupu do zahrádky restaurace. Všechny čtyři jsme při něm totiž postupně a naprosto diskrétně gestikulovaly něco ve stylu: Ta je! či Ta je tedy má! Při pohledu na naše „přednosti“ by se ve třech případech mohlo sice jednat tak trochu o závist, ale závist to nebyla, věřte mi. Alespoň ne v mém případě. Kojila jsem. A při kojení se v balóny vážně promění i ta úplně pidi prsa (to je tedy vysvětlivka pro ty, kteří nemají páru).
Kolegyně to pak v autě završila větou: „Já jsem měla kdysi v práci podobně obdařenou kolegyni a ta vždycky u jídla hlásila nahlas, že si zase zasvinila balkóny.“ Inu, zkrátka, měla binec v předzahrádce.
Vyprskly jsme smíchy. Přirovnání k balkónům nemělo chyby. Nejednoho Romea vidím, jak pod nimi zbožně klečí. „Však oni by jí ho pánové ochotně a rádi uklidili“, odvětily jsme nakonec my tři sborově. A dodaly: „Pohledem…. A nejen jím.“
A co si myslíte vy, dámy a pánové? Dívá se při vstupu do místnosti či při náhodném setkání někdo takové ženě do očí nebo se prostě také neubráníte?
Zuzana Bláhová
Běžky zadarmo
... aneb až budete mít tendenci něco někdy třeba sebrat od popelnic, hodně dobře si rozmyslete, zda vám to pak za to stojí
Zuzana Bláhová
Vaše lejno - naše starost
Koho aspoň trochu zajímá název článku, ať čte směle dál. Garantuji, že se to dozví... i když ne na plnou pusu. To zdejší pravidla pro publikaci nedovolují. Takže jsem opravdu musela volit mírnější výraz k označení exkrementu.
Zuzana Bláhová
Tatry neznaj bratry (ani sestry)
Dovolená. Pro některé slovo až magického významu. Pro mne, přesun z místa na místo, kde to bude trochu jinak než doma, ale v podstatě si příliš neodpočinu.
Zuzana Bláhová
Něco málo o (ne)snění
Někde jsem četla, že když se vám zdá o exkrementech, máte vyhráno. Zbohatnete, zdědíte jmění po strýčkovi z Ameriky, vyhrajete ve sportce, váš ex vám nechá dům i se zahradou a na rozloučenou vám koupí Porshe atd., atd.
Zuzana Bláhová
I muži mají své dny
Pokud jste se nechali zlákat notoricky známým reklamním sloganem, jsem ráda. Jak jsem jeho výklad pojala já, to si počtěte v mém po dlouhé odmlce dalším článku.
Zuzana Bláhová
Evička
Je slunná neděle. Odpoledne. Lednové mrazy dovolují nevídané věci. Zamrzly velké i malé vodní plochy a pokrývá je tlustá bezpečná vrstva ledu doslova vyzývající k zimním radovánkám a hrátkám.
Zuzana Bláhová
Kdo si hraje, nezlobí...
Můj bratr žije ve Francii. Má na dospělého chlapa pár zvláštních a troufám si říci až dětinských zálib, které raději nezmíním. Nicméně jednu z nich bych přece jen zmínila ráda, ...
Zuzana Bláhová
Marco Polo
Tak tuto přezdívku dostal můj přítel od mého bratra krátce po příjezdu do francouzského města Toulon. Cestovali jsme zde na dovolenou. Cestovali jsme opravdu dlouho. A bloudili jsme. Také dlouho.
Zuzana Bláhová
Moční nůry
Nelekejte se! Nikoliv, Název článku není překlep nýbrž roztomilý přeřek 4letého klučiny. Další pikantnosti následují v článku. Směle do nich!
Zuzana Bláhová
Tři chloupky
Nikdy bych nevěřila, o čem všem dokážou kolegyně breptat. A přestože se těch hromadných debat zúčastňuji málokdy, neb na ně nemám moc čas či je pokládám za jeho ztrátu,občas ke mně přeci jen některá v tamtamech dorazí přes chodbu.
Zuzana Bláhová
Angelika
... aneb jeden příběh jako takové malé varování. I když si třeba říkáte, že vám se to stát nemůže. Doporučuji dočíst až do konce.
Zuzana Bláhová
Tančírna v Račím údolí
Poznámky z prázdninových a jiných cest... to by se asi dalo shrnout do perexu. Putujte se mnou, chcete-li. Jste srdečně zváni!
Zuzana Bláhová
Kovbojové ulic
Téměř každé město má svoje relikvie. Znamení, která o něm vypovídají příběh. Příběh ukrytý do znamení... Najdete je na hradech, zámcích, v kostelech, v muzeích, různých depozitářích, archivech a jinde. Ale najdete je i na ulici.
Zuzana Bláhová
Člověk už neví, coby jed!
Aneb tak trochu jiný článek o jedech, co jíme. A protože jsem to neuměla uchopit jinak, začnu malým ohlédnutím, jak jinak než do dávných dob dětství. Nikdy bych neřekla, že i štěstí souvisí s jídlem.
Zuzana Bláhová
O „blbých“ otázkách a ještě „blbějších“ odpovědích
Každému se v životě stane, že se na něco ptá či něco někomu vysvětluje. Každý je také zpravidla přesvědčen, že to dělá nejsrozumitelněji, jak umí.
Zuzana Bláhová
Baletky
Dubnový den v práci... Má kancelář, šedá a nehybná. V ní dva ztěžka dýchající komputery, dvě zářící obrazovky.
Zuzana Bláhová
Mydlinky a bublinky
Určitě to znáte. Když je dítě delší dobu podezřele v klidu, přestáváte být v klidu vy a zákonitě větříte, že se určitě něco děje. Já už mám děti velké, ale na pár příběhů vzpomínám s odstupem času docela ráda.
Zuzana Bláhová
Pane, zvedejte nožičky
Tenhle příběh není a nebyl můj, ani ze své podstaty být nemůže. Ale sepsala jsem jej z vyprávění, pozměnila jména a posílám dál. I když je vlastně o smutném tématu, je celkem veselý. S odstupem času to lze takto říci...
Zuzana Bláhová
Kterak jsem poprvé ochutnala krevety
Znáte je. Ty malé oranžové mořské potvůrky, které vypadají poněkud nekonzumovatelně, ale jsou navzdory svému vzhledu považovány za delikatesu? Já je určitě znám, musím říci, že po dnešní noci opravdu důvěrně.
Zuzana Bláhová
Nářky jedné sekretářky
Sekretářkou se nerodíte. Sekretářkou se prostě stanete časem. Stále mám dilema, zda je to na základě toho, že něco opravdu umíte anebo se podstata tohoto zaměstnání pozná podle způsobu, jakým tlačíte příslušná tlačítka ...
předchozí | 1 2 3 | další |