Neopovažte se mi tvrdit, že neexistujete!

Mám několik krásných, sebevědomých a skvělých rozvedených kamarádek středního věku (a podotýkám v tomto věku je žena nejkrásnější), které si nemohou najít přítele.

Jejich muži jednoho dne začali blbnout, našli si mladší, jinou, odešli anebo byli vystěhováni či setrvávají ve společné domácnosti i po rozvodu, někteří se chtěli po odchodu vrátit, jiní berou zase oddělený vztah jako jakýsi standard a dodnes jim jejich ex třeba pere a žehlí a ani jednomu z nich to nepřijde nenormální… A tak bych mohla pokračovat dlouho.

Takže začnu raději ještě jednou…

Znám několik čtyřicátnic, které jsou k mání (a rozhodně mají mužům co nabídnout) a přesto si nikoho normálního nemohou najít. Anebo přesněji řečeno, mohou, ale onen potencionální nápadník je buď podivín anebo ženáč. Speciální kategorií jsou pak sucharové a děvkaři. Děvkaři jsou ve většině případů také ženáči. Speciální kategorií jsou chlapi, které opustila či opustit chce manželka – ty já osobně dělím na fňukny a zoufalce.

Prostě je to různé. Když se na to ale podívám objektivně.  Ve středním věku být svobodný je poněkud neobvyklé a jak se říká „něčím to zavání“. Většina opravdových chlapů má status zadaný, ženatý anebo rozvedený. Rozvedení jsou pak více vlastní anebo více nevlastní vinou. Takže moc „materiálu“ na výběr není.

Svobodná kategorie je doslova životně i mentálně ohrožující. To se ani nenadějete a máte na krku mamánka, dámy! Nikdy mu neuvaříte polévku, na kterou je on zvyklý a ty košile taky neumíte tak vyžehlit, jako to dělala ona. A proč se mu pletete do jeho věcí!? To přece maminka už nějaký ten pátek nedělala, tak proč by to měli snášet u vás!  Výše zmíněný podivín má zase zaručeně nějakou úchylku anebo fobii. Znala jsem jednoho čtyřicátníka, který si bez přestání umýval ruce. Podal vám ruku a obratem mířil do koupelny. Představa, že na mě sáhne při předehře a u toho asi tak 20x odběhne, aby mohl dostát své potřebě být za každou cenu čistý, mě, přiznám se, v žádném ohledu nebrala ani nebere.

Děvkař jako takový docela ujde. Pokud přistoupíte na jeho hru a znáte pravidla. Nemáte závazky, on je také nemá,… Karty si zpravidla rozdáte hned na první schůzce a jdete za svým. Protože i u vás je potřeba sexu (co si budeme povídat) v tomto věku zcela přirozená a pro některé temperamentnější dámy občas taky velmi nutkavá, berete, co se nabízí. Nejedná se zpravidla o přílišnou romantiku, i když se to nevylučuje, ale minimálně může být takto oboustranně výhodný vztah jakýmsi dobrodružstvím. Inu proti gustu žádný dišputát. Takový vztah/nevztah může ledacos pomoci ventilovat a přinejmenším alespoň dovolí uvolnění nahromaděné energie. Anebo také může znamenat katastrofu, při které vaše přírodou vygradovaná potřeba dostane pěkně na frak. To, pokud se z namakaného borce vyklube neschopný trpaslík. Můj táta sice říkával, že i s malým kašpárkem se dá zahrát velké divadlo, ale vy víte jak to myslím.

Děvkař verze ženáč je po pouhopouhém děvkaři už těžký kalibr. Používá všechny dostupné prostředky, aby vás dostal tam, kam chce. Lichotí, zajímá se, kupuje květiny, dárky, pozve vás na večeři, je starostlivý, pečlivý, volá, píše, zkrátka stane se vaší součástí… Ale lže. Nebo přinejmenším mluví nepravdy. A vy se ani nenadějete a jste v jeho náručí či v jeho posteli! Na druhý den vám (v pro vás lepším případě, který ovšem můžete prožívat tragicky) ani nezavolá anebo zavolá, ale jen proto, aby se zeptal, kdy si to můžete zopakovat. Vy tak klidně docela nevědomky sehrajete roli holky na jednu noc anebo se záhy stanete milenkou. Že je ženatý se dozvíte většinou pozdě. Buď se přeřekne anebo vás varuje nějaký hodný kamarád či kamarádka. Ale protože v tuto dobu jste v tom už až po uši, rozhodování není zrovna med. Ukončit či neukončit takovýhle vztah je pak už jen a jen na vás. Pravdou je ale, že kvůli milenkám se muži nerozvádějí.  Takže byste se musela z milenky propracovat do role lásky na celý život, která opravdu stojí za to, aby to doma přiznal a postavil se k tomu čelem. Děvkař verze ženáč tohle ze zásady nedělá. Je mu dobře tam, kde je, jen prostě občas potřebuje rozptýlit. Ona ta manželka se o něj v podstatě stará dobře, má pohodlíčko a kam se vracet, ale chybí mu tak nějak to kořeníčko. To, co se ve vztahu s lety obvykle z ničeho nic vypaří, aniž byste si všimli a ne a ne se to vrátit. Když neposloužíte vy, poslouží jiná. Takových zhrzených, důvěřivých a málo si samy sebe vážících žen se po Zemi potlouká, jak by bratři Slováci řekli neúrekom.

S fňuknami dostanete taky pořádný nášup. Tihle týpkové vás postaví do role psychologa a terapeuta, ani si nestačíte všimnout. Dají si inzerát, vy na něj odpovíte… Na tom by nebylo nic nenormálního, akorát má to pokračování. Po nějaké té době se sejdete a na schůzce kromě slov dobrý den a těší mě, neslyšíte nic jiného než výčet toho, jak ta jejich (Evička, Anička či Zdenička) nebyla úžasná a skvělá a jak vy vlastně nechápete proč vás, tak rovněž skvělého a jedinečného tvora, mohla vůbec opustit.  Po hodině máte dost. Láhev vypitého vína bohužel nezpůsobuje hluchotu ani apatii, takže si to vyžerete až do úplného konce a máte štěstí, když vás ještě několik následujících dnů nebombardují e-maily a smsky s podobným obsahem. Dobrá rada – od těchto typů ruce pryč. Nedořešený starý vztah zcela jistě není dobrým základem pro vztah nový. A pokud se v tom nechcete plácat s nejistým výsledkem, raději zavčasu vycouvejte.

No a poslední pomyslnou kategorií je zoufalec. To je takový ten tvor, který se sesype, jen na něho pohlédnete. Třesou se mu ruce i hlas a číšníkovi při placení 550 Kč strká nervózně pětistovku se slovy: To je dobrý! Dlouho nebyl s žádnou ženou, tak na vás celý večer zírá a přitom mu na fousech uvízl kus špenátu a vy vůbec nevíte jak mu to říct tak, aby se nerozbrečel nebo nechytl hysterický záchvat z toho, jak se znemožnil. Pokud zrovna nemáte vysoce charitativní sklony a netoužíte někoho za každou (a klidně i za vlastní cenu) zachraňovat či spasit, tak se zoufalci raději obloukem vyhněte.

No a pak si z tohohle „materiálu“ vyberte. Vy přece jen chcete normálního, obyčejného chlapa, který by nebyl ksindl a z ničeho se hned nepodělal. Ani nepotřebujete otce svých dětí, neboť ty tak nějak vyrostly, ale spíš někoho s kým zestárnete. Kdo vás bude respektovat, kdo vás pohladí, obejme a řekne vám sem tam hezké slovo. Někoho, komu byste totéž s láskou byly schopné dopřát i vy.

Vím, že v poměru pohlaví v ČR, vás my ženy převažujeme. Ale přeci jen, především kvůli mým rozvedeným kamarádkám, neztrácím víru a naději.

A v duchu známé filmové hlášky: Chlapi, nelijte mi to pivo z oken!, vypouštím do světa podobnou, a sice ve znění: Chlapi, neopovažte se mi tvrdit, že neexistujete!